Zrození kuličkového pera

Jedné pozdní noci roku 1888 držel americký novinář John Lauder v ruce pero, aby vymyslel svůj vlastní článek, který by měl zítra předat jeho šéfovi. Když John psal svůj dopis, ostrý hrot pera poškrábal jeho rukopis. John musel psát znovu. Když znovu psal, peru došla voda, takže John musel doplnit inkoust. Když jsem znovu psal, najednou se zase něco stalo. Výstup vody z pera byl příliš velký, takže na rukopisném papíru zůstala velká plocha.

Po těchto nehodách jedné po druhé Johnovo nadšení pro psaní úplně vyhaslo. John odhodil těžké pero a připravil se do postele. John na posteli uvažoval, že kdyby dokázal vynalézt pero, které by překonalo problémy s plnicími pery, nebylo by to velkou laskavostí pro lidi, kteří potřebují často psát jako on! John celou noc usilovně přemýšlel a stále nemohl najít dobré řešení.

Později se John Lauder pokusil vyrobit nástroj, který by mohl psát na drsné povrchy (například dřevo, silný balicí papír), které běžná pera nemohla používat. Jednoho dne John Lauder uviděl na jídelním stole brčka a malou kovovou kuličku, která věděla, kdy ji položit. John měl nápad. John Lauder se tedy ujal vynalézání pera podobného současnému kuličkovému peru, které je prototypem současného kuličkového pera.

Struktura tohoto pera spočívá v tom, že jeden konec tuby je vybaven malou kovovou kuličkou, která se může volně otáčet, a poté je do tuby vstřikován inkoust použitý pro tisk. Při psaní se bude malá kovová kulička také pohybovat po papíru a viskózní inkoust v tubě bude postupně prosakovat z mezery mezi kuličkou a tubou a zanechávat na papíře stopy inkoustu.