Olovo má dlouhou historii použití v různých formách, včetně jeho aplikace v malířství. V této diskusi prozkoumáme historický význam jádra, jeho vlastnosti a jeho současné aplikace v oblasti malby.
Olovo bylo využíváno umělci po staletí díky jeho všestranným vlastnostem. Jedním z primárních použití v malbě je tvorba bílého pigmentu, známého také jako vločková bílá nebo základní uhličitan. Tento pigment byl ceněn pro svou neprůhlednost, jas a trvanlivost. Olověná bílá se stala obzvláště populární v období renesance a baroka a zůstala základem palet umělců až do konce 19. století.
Olověná běloba se typicky vyráběla korodováním kovu v přítomnosti octa nebo jiné slabé kyseliny, což vedlo k tvorbě uhličitanu. Výsledný pigment měl krémovou konzistenci a dal se smíchat s různými pojivy, jako je lněný olej, a vytvořit tak olejové barvy.
Vlastnosti olovnatého jádra:
Jádro používané v malbě má několik pozoruhodných vlastností, které přispívají k jeho přitažlivosti:
Neprůhlednost: Olověná běloba je vysoce neprůhledná a poskytuje pokrytí spodních vrstev. Tato vlastnost umožňuje umělcům dosáhnout zářivých a plných barevných efektů.
Jas: Olověná bílá má brilantní bílý odstín, který jí dodává jedinečnou svítivost při použití v uměleckých dílech. Dokáže vytvářet jemné tónové variace a zprostředkovat pocit světla a hloubky.
Doba schnutí: Olověná běloba má relativně pomalou dobu schnutí ve srovnání s jinými pigmenty, což umožňuje umělcům více času na práci na jejich obrazech. Tato vlastnost je výhodná pro techniky, které vyžadují míchání a vrstvení.
Flexibilita: Olověná běloba má dobrou flexibilitu, což znamená, že se může roztahovat a smršťovat s povrchem, na který je aplikována, aniž by praskala nebo se odlupovala. Tato flexibilita přispívá k odolnosti nátěru na bázi olova.
Současné aplikace:
V nedávné době, kvůli obavám z toxicity olova, došlo v mnoha zemích k odklonu od používání barev na bázi olova. Potenciální zdravotní rizika spojená s expozicí vedla k vývoji a podpoře alternativních pigmentů a bezpečnějších postupů natírání.
Je však třeba poznamenat, že někteří současní umělci se stále rozhodují používat bílou barvu a zkoumat její jedinečné vlastnosti. Tito umělci často dodržují přísná bezpečnostní pravidla, jako je práce v dobře větraných prostorách, používání osobních ochranných prostředků a přijímání opatření k minimalizaci expozice částicím a prachu.
Současní umělci, kteří používají bílou barvu nebo její alternativy, ji používají v řadě stylů a technik. Lze jej nalézt v klasickém realismu, tradiční olejomalbě a dokonce i v současných uměleckých formách. Volba použití bílé často závisí na preferencích umělce, požadovaných efektech a úvahách o bezpečnosti.